Poznejte svět skrze jídlo – Kazachstán

Tyto systémy ale v Kazachstánu nikdy plně nezakořenily. V 8. století se oblast dostala pod vliv arabských dobyvatelů, kteří začali šířit islám. Přestože byl islám formálně přijat některými místními chány, v praxi si mnoho kmenů zachovalo své původní šamanské prvky. Postupná islamizace probíhala hlavně díky obchodním a kulturním kontaktům s muslimskými centry v Samarkandu a Buchaře.

Příchod Mongolů pod vedením Čingischána ve 13. století přinesl další náboženské změny. Mongolští vládci byli nábožensky tolerantní a podporovali jak islám, tak tradiční šamanismus. V této době se islám v Kazachstánu šířil spíše postupně a mírně, často ve spojení se staršími vírami. Od 16. století se islám stal hlavním náboženstvím Kazachů, především pod vlivem súfijských řádů. (Nutno dodat, že súfismus primárně cílil na radost ze života, estetické užívání světských požitků – zejména v oblastech lásky, poezie, hudby a ritualizovaného užívání vína.)

Po získání nezávislosti na SSSR v roce 1991 došlo k náboženské renesanci. Dnes je Kazachstán sekulární stát s převahou sunnitského islámu, ale s významnou komunitou pravoslavných křesťanů a rostoucím zájmem o původní duchovní tradice – včetně novodobých forem tengrianismu a šamanismu.

Ujgurové se zase postarali o popularizaci jídla lagman – výrazné nudlové polévky s masem a zeleninou. Neméně populární jsou dunganské nudle – dunganské nudle jsou tradičním pokrmem etnické skupiny Dunganů, původem z Číny, dnes žijících především v Kazachstánu a Kyrgyzstánu. Tento pokrm spojuje čínské a středoasijské vlivy a připravuje se z jednoduchého těsta z pšeničné mouky, vody a soli. Nudle se ručně vytahují do dlouhých tenkých pramenů, podobně jako u čínských la mian.

A k velmi populárním jídlům patří Manty – velké knedlíky plněné mletým masem (obvykle hovězím nebo jehněčím), vařené v páře. Je to v podstatě analog čínských jiaozi nebo ruských pelmení, akorát objemově o dost větších.

Ve východních kulturách je pohostinnost zásadní, a proto by bylo považováno za neslušné a neuctivé hosta řádně nenakrmit a neseznámit ho s místními tradicemi. Tento jev jsem zažil několikrát, kdy jsem už nemohl pozřít ani sousto navíc a hledal harmonickou formu ukončení kulinářského rituálu.

Samozřejmě se taková hostina neobejde bez sladkostí, mezi něž patří třeba Baursaki – smažené těstové koláčky podobné koblihám, často podávané s čajem nebo medem, a Zhent – sladký dezert z prosa, cukru, másla a sušeného mléka.

Zajímavá příhoda spojená právě s místní pohostinností se mi stala, když jsem byl pozván na zimní rybolov. Což je technicky virtuózní záležitost pro turistu neobeznámeného s technikami zimního rybaření. Vylekaní mým evropským oblekem mě raději zafixovali do teplého "skafandru" a posadili na ledový povrch jezera. Po celodenním rybaření, v mém případě neúspěšném, mi místní rybáři přinesli větší košík s několika kilogramy ryb – pravděpodobně se jednalo o okouna říčního. Ryby mám rád, ale po několika dnech každodenních experimentů s rybími recepty jsem to nakonec vzdal a ryby s lehkou ostudou vrátil.

To, co mě příjemně překvapilo cestou do Almaty, že po každé půl hodině, co jsem se kouknul z iluminátoru v letadle, byla všude vidět do nekonečna ubíhající step, pouštní krajina a absolutní liduprázdno. Klid pouště přímo prosakoval letadlem.

Není divu – Kazachstán je přibližně 35× větší než Česko, a má jen asi 18 milionů obyvatel. Kteří k tomu většinou sídlí jen v několika větších městech, jako je Almaty, Astana, Shymkent, nebo Karaganda.

Kromě kočovnického stravování, se Kazachstán samozřejmě pyšní i luxusními restauracemi s výhledem na pohoří Taň Saň, jak je tomu v případě Almaty, nebo výhledem na moderní novostavby, jak je tomu v hlavním městě Astaně. Mezi restaurace, které bych doporučil v Almatě (které mi klimaticky přišly daleko snesitelnější než měsíční atmosféra Astany), bych doporučil restaurace jako Gosti, Wine Cafe & Shop, nebo Tandoor. Populárními pokrmy v Almaty jsou šašlik a plov (v některých zemích zvaný také pilaf, palao nebo oš), což je tradiční jídlo původem ze Střední Asie – zejména Uzbekistánu, ale je velmi rozšířené i v Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu a dalších zemích. Je to sytý pokrm z rýže, masa a zeleniny, který se vaří ve velkém kotli (kazan), často na otevřeném ohni. Dále se podávají dimlama, bujlama, šurpa a samsa. Kromě toho restaurace nabízí orientální sladkosti, jako je pahlava, íránské pistácie, sušené meruňky a mandle Shirin Bodom.

Almaty, bývalé hlavní město Kazachstánu, je neuvěřitelným propojením pouště a hor, když se podíváte na toto město, máte pocit, že se nacházíte na pomezí několika světů – na jedné straně se rozprostírá kosmopolitní metropole, na druhé straně se zvedají majestátní hory, a na severu k horizontu ubíhá nekonečná step.

Pokud se vydáte na jih od Almaty, okamžitě narazíte na velkolepost Tien Šanu – pohoří, které svou impozantní výškou a strmými vrcholky nabízí dechberoucí výhledy. V zimě hory září sněhem, zatímco v létě se zelenají rozlehlými pastvinami, které jsou domovem stád koní a divokých zvířat. Právě tato blízkost k horám dává Almaty svou jedinečnou atmosféru.

V mimoměstském prostředí Kazachstánu, včetně oblastí kolem Almaty, se můžete setkat s tradičními pokrmy, které mají hluboký kulturní a rituální význam. Jedním z těchto pokrmů, respektive rituálních procesů přípravy, je speciálně připravovaná hlava berana (rituál Bas tartu), která se objevuje při významných oslavách a slavnostních příležitostech. Tento pokrm je součástí tradičního kazachstánského pohostinství a symbolizuje respekt k hostům a tradicím. Degustační rituál probíhá nejčastěji tímto způsobem:

Hlavnímu hostu se podává beraní hlava (s povinným podélným řezem od nosní části až po zátylek). Kus od nosní části (považovaný za nejchutnější) seřízne a ochutná nejváženější host. Rozřezanou kůži na pravé straně hlavy rozdá ostatním hostům, kdežto ostatní části předá hostiteli. Oči se dávají nejváženějšímu hostu, přičemž je nelze dělit mezi dvě osoby, aby se předešlo hádce. Kulaq (ucho) se dává dítěti, aby poslouchalo rodiče. Ezu (část ústní dutiny) se dává nejstarší ženě nebo hostiteli, s přáním, aby je neopouštěl úsměv. Kousek čelní části – džigitu, má symbolizovat intelektuální prvenství mezi jeho vrstevníky. Tangdaj – patrová část – se dává s tlesknutím do dlaně mladému muži, aby se stal akynem (pohádkářem-poetou). Tento rituál je povolen i pro dívky. Někdy to probíhá ve formě hry: muž hází patrovou část a tleská několikrát dlaní, a mladík ji má chytit. Žak (čelist) a til (jazyk) se dávají kelin (nevěstě), aby byla klidná – „žagy ašylmajdy, tynış otýrády“ (aby její čelist zůstala zavřená). Někdy se jazyk spolu s čelistí na samostatné misce podávají starší ženě (s narážkou, aby mlčela, když je třeba). Jazyk však nikdy nebyl dáván dětem – mělo se za to, že by přestaly poslouchat starší. Tradice Bas tartu předpokládá podání nejlepšího pokrmu nejstaršímu podle věku nebo váženému hostu, bez ohledu na jeho národnost a víru.

Z těch luxusnějších restaurací, které bych doporučil v Astaně, patří La Rivière a Salter's. Specializují se nejen na tradiční, ale i na mezinárodní kuchyni na michelinské úrovni. Astana, dnes známá jako Nur-Sultan, je město, které vám ukáže, jak se mráz může stát součástí luxusního životního stylu. Klimaticky je to místo, kdy teploty mohou stoupat na +40 °C, a v zimě zase teploty snadno klesají pod -40 °C. Pokud tedy milujete extrémy, Astana je ideální destinací. Nursultan je městem, kde se mísí nejen tradiční kazašská kuchyně, ale i kuchyně celého světa. Mnoho restaurací nabízí moderní interpretace tradičních pokrmů nebo kombinace různých národních kuchyní. Je zde i spousta restaurací se středoasijskými jídly, například uzbeckým plovem nebo tádžickými pokrmy. Dalším typickým jídlem je qurutob, pokrm prostého venkovského původu, který se skládá z natrhaných placek (fatir) přelitých omáčkou z rozpuštěného kurutu – sušených jogurtových kuliček. Navrch se přidává dušená cibule a čerstvá zelenina a celé jídlo se tradičně jí rukama ze společného talíře. Oblíbené jsou také hutné masové polévky šurbo, které se vaří s bramborami, mrkví a rajčaty. Mezi jednodušší pokrmy patří třeba tádžická verze omelety z vajec, cibule a rajčat zvaná khai toki. Město bylo postaveno doslova "na zelené louce" jako elegantní dárek, který prezident Nursultan Nazarbajev daroval své milence – což je obecně v zemi známý fakt. Je to tak trochu romantická pohádka o ropném magnátu a desetiletí vládnoucím prezidentu, který chtěl vytvořit moderní město ve středu nekonečné stepi. Město mělo v plánu být nejen administrativním centrem, ale i kulturním a technickým zázrakem, a tak se začala stavět nejmodernější architektura. V podstatě jde o jedno z nejvíce "umělých" měst na světě, které bylo stvořeno spíše jako politicko-romantický experiment než praktický urbanistický projekt.

Na závěr musím říct, že návštěva Kazachstánu ve mně zanechala hluboký dojem. Nejen kvůli jídlu, ale především kvůli srdečnosti lidí, dechberoucím krajinám a zvláštní směsi autentické kultury s moderní architekturou.

​

• Nejlepší letenky kamkoliv najdete na našem letenkovém portálu Letuška.cz.
• Nebo nám napište poptávku s počtem cestujících a přibližnými termíny přes Kontaktní formulář.
• Inspirativní přehled nejlepších cen najdete na mapa.letuska.cz.