Poznejte svět skrze jídlo – Hongkong

Další možností, jak si dopřát chvilku klidu, je za úsvitu vyrazit na jeden z blízkých zelených ostrovů trajektem. Mě osobně zaujal ostrov Lantau, kde se mimochodem nacházejí dvě skvělé restaurace – japonská luxusní Kushiro a turecká Bahce Turkish Restaurant.

Ačkoliv Hongkong prošel obrovskou proměnou a mnozí by ho již "voňavým městem" nenazvali, myslím, že jeho typické vůně přetrvávají – od aroma pouličních specialit, sladké vůně orchidejí v okolních kopcích až po svěží slanost mořského vzduchu. Je to město plné prudké dynamiky a jeho energie je téměř hmatatelná.

Samozřejmě má i své nelibé vůně – v některých oblastech, jako je třeba Kowloon, kde se prolíná luxus s naprostým chaosem a tradiční kultura s bídou velkoměsta, vizuální vjemy tak mohou být velmi ambivalentní. Kowloon na mě zapůsobil nejednoznačně – na jednu stranu jde o vskutku autentickou čtvrť, na druhou stranu intenzita chudoby je zde výrazně patrná.

Pamatuji si, že největší kulinářský zážitek jsem v Hongkongu měl, když jsem se právě ztratil v uličkách Kowloonu a koupil si kebab před zdí s namalovaným portrétem Bruce Lee. Jelikož jsem na jeho filmech nadšeně vyrůstal, i ten kebab chutnal “polosakrálně”. I když sám Bruce Lee kebaby neměl v oblibě a takřka vždy si dával místní specialitu: hovězí maso s ústřicovou omáčkou s česnekem. Ale až tak fanaticky (chuťově) jsem ho následovat nechtěl.

Hongkong je kulinářský ráj, kde se snoubí čínské, kantonské, britské a jihovýchodoasijské vlivy. Během britské nadvlády se kantonská kuchyně proměnila pod vlivem evropských a dalších asijských kuchyní, což vedlo k jedinečnému mixu chutí. Kromě tradičních kantonských pokrmů zde najdeme prvky britské, americké, japonské, indické, pekingské či sečuánské kuchyně. Sečuánská kuchyně, která původně vznikla v jihozápadní Číně, se postupně rozšířila do dalších oblastí a od konce 20. století, díky čínským diasporám, restauratérům a gastronomickým nadšencům, získala popularitu v jihovýchodní Asii, západní Evropě a Severní Americe.

Dnes patří její pokrmy mezi nejoblíbenější nejen v Číně, ale i ve světě, čímž do jisté míry zastínily dříve dominantní kantonskou kuchyni na mezinárodní scéně. Díky početným etnickým komunitám jsou v Hongkongu také rozšířeny pokrmy Čchaosanů, Hakků, Hoklo a Šanghajců.

Jako globální finanční a turistické centrum je Hongkong místem, kde se rodí nové kulinářské trendy. Město hostí gastronomické festivaly, pivní slavnosti i výstavy potravinových technologií. Není divu, že bývá označováno za „ráj pro gurmány“ – od vynikajících stánků s pouličním jídlem až po luxusní restaurace vedené michelinskými šéfkuchaři (o kterých se mi nechce psát, protože jsou dostupné v příslušných průvodcích a nemám s nimi osobní zkušenost z Hongkongu). Vzhledem k sociální stísněnosti a skromným domácím podmínkám však mezi místním obyvatelstvem dominuje pouliční kuchyně.

Od počátků britské nadvlády se hongkongská kuchyně vyvíjela v několika rovinách. Britové a další evropští osadníci si přinesli vlastní kulinářské zvyklosti, zatímco čínští přistěhovalci z Kantonu, místní rybáři a farmáři udržovali své vlastní tradice. Postupem času bohatnoucí obchodníci začali poptávat luxusnější pokrmy, což vedlo k otevření poboček nejslavnějších kantonských restaurací. Ty od konce 19. století nabízely tradiční hostiny nazývané „Osm hlavních chodů a osm předkrmů“ (八大八小), jejichž cena odpovídala měsíčnímu platu průměrného úředníka. Pro běžné Číňany byly luxusní restaurace nedostupné. Stravovali se především doma nebo v jednoduchých hospůdkách blízko svého pracoviště. Základem jejich jídelníčku byla rýže, zelenina (včetně kvašeného zelí), jednoduché omáčky, sušené či solí upravené ryby a maso pouze při slavnostních příležitostech. Rodinné oslavy, jako byly narozeniny, se obvykle konaly doma. Naopak zámožní Evropané se stravovali odděleně od čínských novozbohatlíků. Často pořádali okázalé bankety ve svých sídlech na Viktoriině vrchu, v uzavřených džentlmenských klubech, jako byl Hongkongský klub, nebo v rezidenci guvernéra. Luxusní evropská kuchyně byla dostupná i v honosných hotelových restauracích, například v hotelu Hong Kong či Gloucester.

Pokrmy domácí kuchyně se obvykle servírují doprostřed stolu, odkud si všichni členové rodiny nabírají hůlkami malé porce, které kombinují s rýží a různými omáčkami. Na banketech v restauracích se pokrmy rovněž umisťují do středu velkého stolu, avšak s určitými časovými rozestupy mezi jednotlivými chody. Jídla zůstávají na stole, dokud nejsou talíře zcela prázdné, takže na konci hostiny se na stole může nacházet i více než tucet pokrmů. V Hongkongu se navíc liší složení jídel v závislosti na ročním období – pro chladné a horké měsíce existují odlišné speciality. K tomu bych dodal, že některé na první pohled neškodně vypadající delikatesy mohou představovat extrémní chuťovou stimulaci.

Například pálivé a páchnoucí tofu, které je populární v Hongkongu a dalších částech Číny, se nazývá Chòu dòufu (臭豆腐). Tento pokrm je známý svou intenzivní vůní, která může být pro některé lidi velmi nepříjemná, ale přitom má velmi specifickou chuť, která je mezi místními oblíbená. Já jsem si myslel, že jde o normální pomazánku, takže po ochutnání slušného množství jsem hledal způsob, jak se slušně a rychle vzdálit, abych nemusel poblinkat hosty. V Hongkongu je rozšířený názor, že základ vyvážené a zdravé stravy by měl sestávat z rýže, masového pokrmu, zeleninového pokrmu a polévky, což se označuje jako (lensun-yatton), doslovně „dva doplňkové pokrmy a jedna polévka“. Pokud jsou na večeři očekáváni hosté, bývá zvykem podávat alespoň jedno jídlo z ryb nebo mořských plodů, přičemž nejčastěji se jedná o rybu připravenou na páře.

Kromě toho se podává i trochu pečeného masa zakoupeného ve specializovaných obchodech, například křupavou vepřovou pečeni, kachnu s medovou glazurou, smaženého holuba či kuře dušené v sójové omáčce.

Nudle, nudle, nudle... Pokud nemáte specificky rozvinutou schopnost chuťové diferenciace, může vám zpočátku připadat, že místní pouliční jídlo je převážně kombinací nudlí se vším možným – s vepřovým masem, kuřecím, hovězím, rybou nebo zeleninou. Nicméně samotný zážitek z pouličního stánku, hlavně ve večerních hodinách, představuje unikátní zkušenost. Na rozdíl od "funkční jednoduchosti" například jihoamerických stravovacích stánků, ty hongkongské představují mnohapixelovou variantu, neónovou show, se širokou nabídkou pokrmů, stovkami reklam, puštěnou televizí, rádiem a vřelou/bujarou atmosférou. Mezi tradiční nudle patří See Yow Wong Chow Mein (鼓油王炒面), neboli křupavé hongkongské nudle smažené na pánvi. Další oblíbené pokrmy zahrnují Char Siu Bao (sladké kynuté buchty plněné grilovaným vepřovým masem), Siu Mai (knedlíčky plněné vepřovým masem a krevetami) nebo Cheung Fun (rýžové rolky polité sójovou omáčkou). Osobně jsem sice k snídani spíše využíval místní rybí trhy, kde se dala koupit čerstvá ryba – tuňák, losos, chobotnice – produkty, které, pokud jsou čerstvé, nevyžadují žádnou úpravu. Udělat si vlastní sushi s výhledem na Victoria Peak mi přišlo jako docela luxusní požitek. A samozřejmě, zvláštní kapitolou hongkongské gastronomie je Dim sum – pestrá škála malých, na páře připravených pokrmů podávaných v čajovnách během yum cha (tradičního pití čaje). Mezi nejznámější patří knedlíčky Har gow plněné krevetami, knedlíčky Xiao long bao s horkým vývarem uvnitř či křupavé pečené bochánky s vepřovým masem. Dim sum je nejen gastronomickým zážitkem, ale také kulturním rituálem, při kterém se rodiny a přátelé scházejí ke společnému stolování.

Co se týče nápojů, osobně jsem si nejvíce užil hongkongský mléčný čaj, který se tradičně připravuje na plynových sporácích v nerezových konvicích. Na několika málo místech, jako například v Pak Kee Coffee and Milk Tea (Ngau Tau Kok), jej však stále připravují v keramických nádobách, ačkoli takových podniků rychle ubývá. Bohužel se místo tradičního čajového rituálu stal velmi populární pouliční "Hongkong bubble tea", což je kombinace studeného čaje se sladkými kuličkami, jehož degustace se spíše podobá dětinské zábavě než kvalitnímu čajovému rituálu. Ovšem řada pouličních stánků nabízí i jinou, docela osvěžující alternativu – čerstvý nápoj z cukrové třtiny. V Hongkongu je čerstvá šťáva z cukrové třtiny populární zejména v horkém a vlhkém klimatu města, protože je přirozeně sladká, osvěžující a údajně má i hydratační a detoxikační účinky. Často se podává vychlazená nebo s ledem, někdy i v kombinaci s dalšími ingrediencemi, jako je citron nebo zázvor.

Celkově Hongkong nabízí neuvěřitelnou škálu vůní, výrazných podnětů, chutí a kulturních specifik. Ať už se touláte rušnými trhy Mong Koku, ochutnáváte Dim sum v tradičních čajovnách nebo hledáte skrytá kulinářská místa mezi neonovými světly, vždy narazíte na něco nového a nečekaného. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že nehledě na přelidněnost a ruch města, patří toto město k mým oblíbeným destinacím, což vysvětluje jeho živoucí atmosférou a skvělou přírodou.

​

• Nejlepší letenky kamkoliv najdete na našem letenkovém portálu Letuška.cz.
• Nebo nám napište poptávku s počtem cestujících a přibližnými termíny přes Kontaktní formulář.
• Inspirativní přehled nejlepších cen najdete na mapa.letuska.cz.