Oneworld
Konečně se zadařilo a já mohla zvolit let s leteckou společností z aliance Oneworld, se kterou jsem již absolvovala nějaké cesty v minulosti a něco mil s nimi nasbírala. Sbírání mil je pro mě spíš taková hra. Mé cesty jsou nepravidelné, většinou za velmi nízké ceny, tedy ten sběr je sporadický, často jen symbolický. Ale baví mě to.
Pravidelný Dreamliner v Praze
Toužila jsem vyzkoušet Snovou linku, proto jsem zvolila odpolední spoj. A udělala jsem dobře. Letadlo je v turistické třídě koncipováno jako 3-3-3 a rozdíl je subjektivně znát. Vše v odstínech vínové barvy. Někdo mě má opravdu rád. Logo přímorožce arabského, který se zubil ze vzpřímené ocasní plochy, z každé sedačky, byl snad všude.
Snový prostor
Objevila jsem výhody desáté řady v letadle. Tedy v konkrétním Dreamlineru od Qatar Airways. Přestože jsem vyfasovala místo uprostřed, mezi dvěma pány, bylo to naprosto v pohodě. Mám ráda své pohodlí a desátá řada k tomu byla jako stvořená. Výhodou této řady je, že není exitová, tedy s sebou nenese zdravotní či jazyková omezení. Upřednostňuje se ale pro rodiny s batolaty. Měla jsem štěstí. Chvíli jsem se musela snažit, než jsem našla jednu zdánlivou nevýhodu. Desítka to má nejdál na toaletu. Sice byla jedna přímo přede mnou, ale patřila cestujícím v jiné třídě.
Orientace
Při každém letu si uvědomím, jak špatně na tom jsem s prostorovou orientací. Vím, že pilot má „budíky“, které mu toho hodně prozradí, ale já se vždy marně snažím z okénka letadla při startu najít alespoň něco, pomocí čeho se zorientuji a budu vědět, kde asi tak jsem. Díky mapám na obrazovce to vím. Ale svět z okénka letadla je tak jiný. Jednou jsem se „omylem“ ocitla na fotbalovém hřišti. V ten moment jsem nechápala, jak se tam ti hráči vůbec orientují. Sama jsem do té doby znala jen pohledy v televizi. Létání mi dává možnost nadhledu. Aktivně sportovat zase vrací pěkně do reality.
Zatím, co všichni spí
Pánové vedle mě již dávno spali, když jsem začínala druhý film. Díky možnosti natáhnutí a propínání nohou před sebou jsem let vnímala úplně v pohodě. Ani jsem nemusela sklápět sedadlo, protože prostor maximálně vyhovoval. Nikoho jsem nemusela budit, natož překračovat, když jsem odcházela na toaletu. Tohle je mé nové oblíbené místo.
Zelenkavá vozítka
Příjemná zelenkavá barva taxíků čekala vzorně v řadách pří výstupu z letiště. Slušivě oblečení pánové pomáhali vymýšlet nejlepší možné kombinace vozidel. Podle počtu cestujících a jejich zavazadel skládali jednotlivé kousky do příslušných vozítek. Bylo vidět, že to nedělají první den. Mistrovská práce a rychlost organizovat plynulý odtok cestujících z letiště. Po zaplutí do sedačky mě čekal první šok ledovým odchovem. Za taxi se dá platit v hotovosti, proto je dobré vyměnit nějaké směnné symboly již na letišti, případně pomocí aplikace z mobilu, pokud se stihne nový uživatel zaregistrovat.
Kouzelná světýlka
Přílet kolem půlnoci má své výhody. Venku bylo příjemných 30 stupňů a lákaly k procítění. Noční osvětlení města je nádherné, barevné a má své kouzlo. Mrakodrapy problikávaly, zářivě svítily, případně jen byly dechberoucí.