Věčná záhada
Patagonie je řídce obydlený region na nejjižnějším konci Jižní Ameriky a dělí se mezi Argentinu a Chile. Patagonie je obklopená Pacifickým a Atlantickým oceánem, divoká příroda bojuje s krutými podmínkami v pouštích, pampách a ledovcových polích. Jméno Patagón použil poprvé v roce 1520 mořeplavec Magallen, jehož expedice nazývala původní obyvatele obry.Perito Moreno je obrovský ledovec rostoucí v argentinské části Patagonie. Ano, rostoucí. Je totiž ledovcem, který postupuje, a na rozdíl od většiny ostatních se tedy nezmenšuje. Odborníci si lámou hlavy, proč tomu tak je, ale odpověď zatím nenašli. Perito Moreno je pojmenován po badateli Morenovi, který v 19. století tvrdě bojoval o to, aby tato část země v konfliktu se sousedním Chile zůstala právě Argentině.
Hraniční přechod
Perito Moreno má rozlohu neuvěřitelných 250 km2, na délku měří 30 kilometrů a vysoký je v průměru 74 metrů od hladiny Lago Argentino. Je třetí největší zásobárnou vody na světě. K ledovci jsme se vydali z Chile. Na hranicích bylo hned jasné, že oba státy se příliš v lásce nemají. Důkladná kontrola na chilské straně zabrala asi půl hodiny včetně vyplňování formulářů. Do Argentiny pak vede šotolinová cesta zemí nikoho. Na argentinské straně nás celníci vrátili kvůli pojištění chilského auta. Pojištění bylo sice platné, ale začalo o den dříve. Cestou zpět se nás ihned ptali, jestli nevezeme ovoce, nebo jiné potraviny. Pozor! Do Chile není možné přivézt ani hrušku nebo banán z jiné země, na uherák také zapomeňte!
Rozlehlé roviny
Zpět v Argentině, za hraniční čárou začíná pravá pampa, rovina porostlá travinami, hlavní cesta asfaltová, zkratky šotolinové, při vjezdu na odbočce straší podezřelý panák s hadicí a upozorňuje, pravděpodobně, na skutečnost, že pumpa nebude několik stovek kilometrů. Vzdálenosti jsou obrovské, z roviny a přímé silnice se točí hlava. Asi po hodině se potkáváme s dodávkou a najednou mám pocit, že se na silnici dvě auta nemůžou vejít.
Hurá na borůvky
Patagonie je skvělou destinací, když je v Praze zima, protože na konci světa je léto. Ale pozor. Léto, které je překvapivě teplé, každou chvíli se mění počasí a začne foukat hrozivý vítr, který zahalí hory zlověstnými mraky a teplota klesne k nule.V travinách se procházejí lamy, v dálce lze zahlédnout osady, kde gauchos ochočují divoké koně. Stopaři ze Španělska mi vyprávějí, jak cestují po Patagonii již půl roku a pracují za stravu a nocleh na místních farmách. Nyní už se na horizontu objevují vrcholky hor, blížíme se k městečku El Calafate, což je výchozí bod k ledovci Perito Moreno. Calafate je plod podobný borůvce. Když ho sníte, údajně se do Patagonie opět vrátíte.
Kryštof Kříž, fotograf, designér a spolumajitel studia a obchodu Jain&Kříž
Obrázková galerie
