"Při letu mi stačí jen jablko", líčí zážitky z expedice s ultralightem letec Pruša
Sportovní letec Jiří Pruša. Foto: Prusa.org
Jak dlouho trvaly přípravy vaší cesty? A která fáze byla nejtěžší?
Koncepce se mi rodila v hlavě asi půl roku, přípravy trvaly zhruba tři neděle. Musel jsem nastudovat letecké předpisy v jednotlivých zemích a vyhledat vhodná letiště. Posuzoval jsem dostupnost paliva i předpisovou složitost přistání.
Jak daleko je od myšlenky k expedici? Co všechno člověk potřebuje, aby se od úplného začátečníka proměnil ve zkušeného letce a mohl vyrazit na cestu?
Přistání. Foto: Prusa.org
Létat jsem začal v 15 letech na větroních, což považuji za skvělou průpravu pro motorová letadla. V roce 2002 jsem začal létat na ultra lehkých letadlech a paraglidu. V roce 2007 jsem v USA získal pilotní průkaz soukromého pilota (PPL). Důležité je co nejvíce létat, aby člověk „měl letadlo v ruce“. Pro mezinárodní cesty je nezbytné mluvit dobře anglicky a znát leteckou frazeologii. Taky je asi potřeba mít odvahu, dobré nervy a štěstí.
Jak v letadle řešíte například zásoby jídla a vody? Přistanete a jdete nakupovat?
Ve vzduchu jím jen ovoce. Na jeden úsek cesty stačí jablko. Na pití mám velkou láhev vody, která mi vydrží vždy tak 2–3 dny letu. Snídám a večeřím někde v restauraci, nebo si koupím sendvič. Takže téměř žádné zásoby jídla nepotřebuji – jako železnou zásobu mám tabulku čokolády a konzervu paštiky, kdybych přistál někde v pustině nebo na moři.
Kolik místa je na uchování zásob?
Když létám sám, tak je v letadle prostor na věci, ve dvou lidech je to horší. Většinu místa zabírá spacák, taška s mapami a kufřík s technikou. Vozím s sebou lap top, kamery, tablet, satelitní telefon, nabíječky, poutací lana, nějaké nářadí, motorový olej, lékárničku, záchranný člun, dvě vesty a další věci.
Co byste při další expedici udělal jinak?
Přistání v Příbrami. Foto: Prusa.org
Už mám za sebou dálkových letů poměrně hodně, o tom si můžete přečíst na mých stránkách. Cestou si vždy zapisuji detaily, které bych měl příště vylepšit. Během poslední cesty jsem si zapsal, že potřebuji vyřešit držák na anténu satelitního telefonu, lépe uspořádat uložení věcí, abych měl rychlejší přístup k záchrannému člunu. Do levé kapsičky si musím dát baterku a potřebuji o jednu tužku víc. Z letového pohledu bych nyní volil trochu odlišnou trasu. Na letišti Melilla ani v Gibraltaru totiž neměli benzin, měl jsem tedy dost starostí uletět bez tankování celou trasu Mallorka–Melilla–Jerez kvůli silnému protivětru nad Středozemním mořem.
Je nějaká věc, kromě mapy a letadla, bez které byste se na cestě neobešel?
To je těžká otázka. Letadlo bez benzinu neletí, já potřebuji sluchátka, s sebou vozím spoustu dokladů a další a další věci. Naprosté minimum pro absolvování letu je asi letadlo, benzin, mapa (nebo lap top s mapou) a pro komunikaci sluchátka.
Takovou expedici asi nemůžete zvládnout sám. Kdo tvoří váš podpůrný tým? Jakým způsobem jste s nimi byl ve spojení?
Nesouhlasím úplně s tím, že bych expedici nemohl zvládnout bez pomoci. Zatím jsem všechny svoje cesty zvládal prakticky sám, i přelet pouště Namib, který zatím považuji za nejdrsnější zkušenost. Poslední cesta přes Kanárské ostrovy a Madeiru se však lišila tím, že jsem měl na letadle tři kamery, z letu jsem on-line posílal zprávy, večer připravoval informace a prostřednictvím satelitu vysílal polohové zprávy. Právě zpracování celé komunikace a sledování mého letu vyžadovalo zázemí. To mi skvěle poskytl tým nadšenců v redakci iDNES.cz a můj kamarád, který zpracovává videa a fotky. Ve spojení jsme obvykle přes smsky a e-mail. Výjimečně pak telefonem nebo přes skype.
Vyhlédl jste si z výšky nějaké místo, které byste si rád prohlédl i bez letadla?
Takových míst je hodně. Jsem vlastně vždycky nespokojený – když se mi líbí na zemi, tak bych to místo chtěl vidět ze vzduchu, a velmi často i obráceně.
Kam se chystáte příště?
Ve druhé půlce června plánuji cestu nad ostrovy Severního moře – Shetlandy, Orkneje, Hebridy. Už se těším.