Cestujete s námi – Kréta

Na Krétu se dostanete například s Lufthansou nebo s Austrian Airlines a vybrat si můžete rovnou mezi dvěma destinacemi, a to města Heráklion nebo Chaniá. My jsme letěli do Heráklionu, a poté jsme se vydali rovnou směrem Ierapetra a nedaleký resort Kakkos Beach Hotel, kde jsme byli ubytováni. Musím se ale přiznat, že nyní bych už zvolila jinou lokaci, a to buď na severu nebo na jihozápadě. Na celém ostrově je totiž jen jediná dálnice, a ta vede právě ze severu na jihozápad. Pokud tedy máte v plánu cestovat, je lepší si rezervovat hotel v místě, kde se snadněji na dálnici napojíte. Když se ubytujete dál, budete muset přejíždět po místních okreskách a cestování se vám může až o několik hodin prodloužit. Jestli ale plánujete spíše poklidnou dovolenou a odpočinek u moře, potom je okolí Ierapetry pro vás jako stvořené. A nebojte, najdou se zde i krásná místa na výlety. Ale o tom až později.

My jsme naše řecké dobrodružství tedy začali na jihu, respektive jihovýchodě, které je jako stvořené pro rodiny s dětmi nebo výletníky, kteří preferují klid a pohodu. I tak zde ale bylo co dělat. Jako první jsme vyrazili k vodopádu Katarraktis. Ten je skutečně nádherný, ale doporučuji si na výšlap k němu vzít pevnou sportovní obuv, dostatek vody (není zde žádná taverna ani obchod) a návštěvu naplánovat jen v případě, že se na Krétě budete pohybovat v jarních měsících, kdy je zde také nejvíce vody. My jsme u něj byli v létě a nedostatek vody bohužel ubral na kouzlu tohoto místa. Pravdou ale je, že to, co jsme si nemohli užít u Katarraktis, jsme si vynahradili na ostrově Crisi. Tam se dostanete lodí z Ierapetry a cesta trvá zhruba jednu hodinu. Crisi je takovým řeckým Karibikem, jak ho sami Kréťané rádi nazývají. A není divu. Celý ostrůvek má zhruba 6 km2 a je obklopen průzračně modrou vodou. Můžete si tu tak užívat koupání, šnorchlování, odpočinek v místním baru nebo si celý ostrůvek projít po jeho pobřeží. Loď vás sem přiveze okolo 10 ráno a odveze zpět ve 4 hodiny odpoledne. A pokud chcete zažít skutečné dobrodružství, můžete tu i přespat a nechat se odvézt na pevninu až další den ráno, kdy tu opět zakotví lodě s turisty. A my jsme si chtěli tento zážitek vyzkoušet, a proto jsme tu přespali a musím uznat, že noční nebe poseté tolika hvězdami jsem už dlouho neviděla. Navíc tu přes celé léto zůstává i pár místních dobrodruhů, kteří s vámi rádi posedí a nabídnou i něco k snědku. Nemusíte se tedy bát, že na ostrově zůstanete zcela sami. Určitě si ale na noc na pláži zabalte i teplou deku. Přes den, v létě, se tu totiž teploty pohybují okolo třiceti stupňů, ale v noci mohou klesnout až na sedmnáct. A věřte, že v takové zimě se neusíná snadno. Jako poslední jsme si pro cíle našich výletů po jihu zvolili pláže Matala, Tripetra a Preveli. A zpětné hodnocení je takové, že pláž Preveli je přelidněná a přehodnocená. Matala je na tom lépe, ale co mě uchvátilo nejvíce byla Triopetra. Zde totiž narazíte jen na pár turistů, pláž je pokrytá pískem a trojice skalních útvarů (podle kterých nese toto místo i jméno) s mořem dotváří absolutně perfektní horizont. Jen je celé místo trošku odřízlé od civilizace, takže vás budou čekat zhruba dvě hodiny na cestě, která připomíná spíše poušť. A také tu počítejte s většími vlnami, protože jediným přirozeným blokem na moři jsou poté už jen hranice Libanonu, asi o 200 kilometrů dál. Věřte ale, že to za to stojí.

A ještě jedna věc, pokud se budete vydávat cestou z jihu na sever, určitě se vydejte přes pohoří Ída a zastavte se na prohlídku v Diktejské jeskyni. A proč právě tam? Kromě toho, že je to neskutečně nádherný přírodní útvar, kterému dodává kouzlo i promyšlené barevné osvětlení, je to především údajné místo narození Dia, tedy nejvyššího z řeckých bohů.

Poté, co jsme prozkoumali jih, jsme se zaměřili na sever, tedy konkrétně města na severu. Začali jsme v hlavním městě Heráklion, a poté přejížděli dál, na západ. Heráklion je hezké město a za návštěvu zde rozhodně stojí pevnost Koules a palác Knóssos. Koules, jejíž hlavním úkolem byla obrana zdejšího přístavu, pojmenovali Turkové (koules turecky znamená pevnost) a název se používá dodnes. Z tureckého období se do současnosti dochovala také přistavěná věž minaretu. V paláci Knóssos zase – podle legend – kdysi stál Mínóův labyrint, ve kterém žil bájný kentaur. Pravdou ale je, že Knóssos bylo správní a politické centrum starověké mínojské civilizace. A dodnes zde stojí ruiny chrámů a dalších budov, obehnané nádhernými antickými sloupy i zachovalými nástěnnými malbami.

Z Heráklionu jsme jeli rovnou do města Rethymno a cestou se stavili v plážovém letovisku Agia Pelagia. To je známé svými klidnými vodami, možností užít si vodní sporty a spoustou restaurací i barů v okolí pláží. Zkrátka letní idylka. Mimo jiné v těchto malých, dříve rybářských, vesničkách také můžete narazit na tradiční taverny a užít si to nejlepší, co nabízí řecká kuchyně. Já například nedám dopustit na jejich mořské plody, ale i musaku, Keftedes, nebo jednoduše obalovaný smažený sýr s citronovou šťávou.

Po příjezdu do Rethymna jsme se ihned vydali do historického centra, kde jsme navštívili místní pevnost, staré město, a také promenádu v centru, která nás dovede až ke klasickým středomořským uličkám hrazeným kamennými domky. Ani přístav jsme nemohli vynechat. Ten si ukořistil jméno „Benátský”, ale jinak je zde vše tradiční a řecké. A pokud se sem vydáte i vy, určitě se projděte k místnímu majáku, který se u přístavu tyčí a z jeho okolí se vám naskytne nádherný výhled na moře a celý přístavní oblast.

Na západ jsme se vydali především s vidinou navštívit slavné pláže Elafonissi a Balos. A ty jsou také nádherné, stejně jako na fotkách a na internetu. Elafonissi je známá pro své průzračné mělké vody, a především písek, který na slunečním světle získává růžové odlesky. Celá pláž se potom jeví jako růžová. Balos zase vytváří písečná duna, spojující poloostrov Gramvousa s malým skalnatým ostrovem Tigani. Tato písečná pláž je, stejně jako Elafonissi, velmi mělká a ideální pro rodiny s dětmi. Jen počítejte s tím, že k pláži musíte sejít z poměrně vysokého skalního masivu a poté vás čeká zase výšlap nahoru. Obě pláže ale rozhodně stojí za návštěvu. Jediné, co mi kazilo celkový dojem, byly davy turistů, kteří sem proudily po celý den. Proto jsme se také později rozhodli pro přesun a vyrazili směr Potamidské pyramidy. O těch, jak se zdá, naopak téměř nikdo neví. A já vám jejich návštěvu vřele doporučuji. Tyto písečné duny (neboli Komolithi) jsou jedním z nejbizarnějších a nejzajímavějších přírodních útvarů na Krétě. Duny si svůj kuželovitý tvar získaly následkem eroze a jsou zastrčené v malebné vesnici Potamida, která také stojí za návštěvu.

Pokud jste na Krétě ještě nebyli a plánujete už dovolenou na příští rok nebo jednoduše hledáte místo, které je ještě své, tento ostrov vás nadchne. Ovšem, že se tu najdou místa, kde budete stát ve frontách s ostatními turisty. Prozatím to ale ještě není tak zlé. Řecko je totiž vyhledávané především kvůli ostrovům jako je Mykonos nebo Santorini, a Kréta tak zůstává opomíjená. Díkybohu. A možná díky tomu si dokázala udržet svůj svérázný a divoký půvab. Možná díky tomu, možná díky svéráznému a tradičnímu chování jejích obyvatel, a možná nad ní drží ochranou ruku sám Zeus.

Cestovními službami – letenky, cestovní pojištění, pronájem auta, víza a ubytování – vás spolehlivě provede Letuška.cz.