O cestovatelském závodě, jídle a letištních saloncích
Bráchové Pepa (15 let) a Honza (14 let) jsou obyčejní kluci. Chodí do školy, sportují a hrají hry. V jednom se ale od svých vrstevníků přece jen liší - oba žijí cestováním. Vyzpovídali jsme je poté, co naposledy podnikli cestu do Bangkoku. Pojali ji jako závod - Pepa letěl se společností KLM a Honza s Turkish Airlines, jako parťáky si kluci vzali své prarodiče. “Sami ale létáme od 12 let, jsme na to už zvyklí,” prozradili.
Koho napadlo dát si závod do Bangkoku? Přece jen jde o o velkou výzvu, jak to celé vzniklo?
Pepa: Začalo to nápadem, že pojedeme o jarních prázdninách do Thajska. S dědou a babičkou. Babička se potřebovala vrátit domů o den dříve kvůli nějakým svým povinnostem a děda by tam klidně byl o den víc. Našli jsme si tedy na Letušce časově vyhovující možnosti. Podmínky byly takové, aby při cestě tam to byly stejné nebo podobné časy, abychom mohli společně na letiště a abychom na sebe v Bangkoku nemuseli čekat.
Honza: Pro babičku KLM, které mají tu výhodu, že let zpět je přes den a člověk je tak doma už před půlnocí, pro dědu Turkish Airlines s výhodou letu zpět v noci, takže se dá spát.
Pepa: Babička nemluví anglicky, já mám zase největší zkušenosti s létáním, tak jsme se rozdělili. Já s babičkou ekonomkou a Honza s dědou byznys třídou.
Létání pro vás očividně není nic nového. Kdy tímto způsobem cestovali poprvé?
Pepa: Můj první let byl do Budapešti, s rodiči.
Honza: Já letěl prvně na Šrí Lanku s bráchou a rodiči. A s ČSA.
Oba: Létáme od našich 3 nebo 4 let, tyhle první lety si ale samozřejmě nepamatujeme. Sami jsme začali létat zhruba ve 12.
A jaká je vaše dosud nevzdálenější destinace?
Pepa: Asi nejdelší let byl do Saigonu nebo na Mauricius.
Honza: Nebo do Soulu, tam jsme byli několikrát při cestách do Asie. Korean Air jsou skvělí a mají supr záchody v salonku na letišti.
Jak jste si rozdělili, kdo poletí ekonomickou a kdo byznys třídou?
Pepa: Ono nebylo jisté, že bude mít Honza Byznys třídu, takže jsem to až tak neřešil. Hlavně jsem chtěl, aby byla babička v pohodě a KLM jsou fajn i v ekonomce. Letěl jsem s nimi před časem do New Yorku, takže jsem nešel do neznáma.
Cítili jste někdy rozdíl v chování personálu v ohledu na váš věk?
Honza: Mně nikdy nepřipadalo, že bych byl nějak přehlížený nebo tak něco. Oba dva jsme, jak již bylo řečeno, zvyklí létat i sami.
Pepa: Létáme každý rok na letní jazykové školy – Malta, Irsko, UK. Letos se chystáme znovu do Londýna v rámci Study.cz. Škola se jmenuje Buckswood Overseas Summer Schools, vyhovovala mi nejvíc ze všech, které jsem navštívil.
Honza: Já byl loni sám na Maltě, let z Prahy se ale neobešel bez komplikací. Měl totiž zpoždění asi 4 hodiny. Čekal jsem v Gatu a už se mi chtělo i brečet. Pak tam nějaký pán začal rozdávat letáčky s tím, že mám nárok na kompenzaci v případě zpoždění. To už se mi čekalo líp, dostal jsem 400 EUR. Při cestě zpět jsem byl trochu zklamaný, že to bylo načas.
Jak je to s občerstvením a celkově “zábavou” během delších letů? Nebo konkrétně toho do Bangkoku?
Pepa: Jídlo jsem si objednal předem na webu a bylo to moc dobré. I v ekonomce se podle mě dá dobře najíst. Navíc letušky KLM pořád chodily a nabízely pití. Ten let je pak příjemnější, i když jsem musel sedět na trojce uprostřed.
Honza: Já to měl luxusní. Turkish Airlines jsou přece jen známí tím, že jídlo je skvělé. Cestoval jsem s nimi už před lety do Bangkoku a předloni do Saigonu, tehdy jen v ekonomické třídě, a přesto to bylo fajn - k dispozici byla wifi i live TV. Byznys je ale byznys! Super prázdniny mi začaly už na letišti.
Oba jste cestou do Bangkoku jednou přestupovali, každý v jiném městě. Jak takové přestupy probíhaly?
Pepa: No problem. V Amsterdamu na letišti už jsem byl a, i kdyby ne, tak to není nic složitýho. Prošli jsme všemi kontrolami do Non-Schengen části, kde jsem se byl nejdříve podívat k našemu Gatu, abych věděl, za jak dlouho se tam dostaneme. Pak jsme šli do velkého KLM salonku, který je opravdu prostorný a mají tam širokou nabídku jídla.
Honza: Já jsem přesně věděl, co čeho jdu, protože jsem v Istanbulu přestupoval už několikrát. Nejvíce jsem se těšil na salonek. Tam bych čekal klidně celý víkend.
Jaké letiště na vás udělalo největší dojem?
Oba: Určitě Istanbul. Ten jejich salonek je prostě úžasnej. Jídlo, zábava, prostě paráda. Před mnoha lety jsme tam byli v té části pro malé děti, teď už raději v části, kde jsou hry, počítače … a dorty.
Měli jste oba přístup do salonků? Co všechno se dá v saloncích leteckých společností dělat/jaké výhody to přináší?
Honza: Přístup jsme měli do všech salonků včetně Prahy, kde je často narváno, protože jsou menší. V loungi v Istanbulu je opravdu hodně velký výběr občerstvení a pití. Taky Playstation 4, na kterém jsem hrál fotbal a basket. S dědou jsme si zahráli i golf u golfové stěny, kterou tam mají. A nevynechali jsme ani autodráhu. Jednoduše - je hustý tam čekat.
Pepa: Rozhodně to občerstvení. V současnosti už mívají všude teplé jídlo, samozřejmostí jsou počítače s přístupem na internet. Leckde mnohem víc zábavy. Tam se čeká dobře.
Objevily se nějaké komplikace?
Pepa: Snad to, že jsem vedle sebe vyfasoval toho nejtlustšího pasažéra na letu. A klasicky - místy nepříjemné turbulence.
Honza: Ano, turbulence jsme měli i my. Já se jich už nebojím, ale děda jo…
A nakonec - co říkáte na Bangkok? Jak se vám líbilo v thajské metropoli?
Honza: Z Bangkoku jsme hned zmizeli a jeli k moři. Jezdili jsme na motorkách.
Pepa: Já v plném provozu, což bych ještě neměl.
Honza: Já zatím na polňačkách a na pláži, ale bylo to super. Byli jsme u města Rayong. Čisté moře, pláže a přitom jen 2,5 hodiny autem od letiště.
Pepa: Půjčil jsem si tam vodní skútr, jel jsem na něm poprvé v životě, to byl rozhodně skvělý zážitek.
Máte naplánovaný další výlet? Šli byste případně do podobné výzvy znovu?
Pepa: V létě poletíme oba do Anglie a příští jarní prázdniny bychom se chtěli podívat na Maledivy.
Honza: Létá tam hodně společností, takže se zase rozdělíme a odveta bude sladká.
Letuška děkuje
Děkujeme Honzovi a Pepovi za rozhovor a přejeme mnoho dalších radostných zážitků na budoucích cestách.
Použité fotografie: archiv Honza a Pepa, archiv letuška.cz