Cesta dvou kluků do Bangkoku

Pepa: Začalo to nápadem, že pojedeme o jarních prázdninách do Thajska. S dědou a babičkou. Babička se potřebovala vrátit domů o den dříve kvůli nějakým svým povinnostem a děda by tam klidně byl o den víc. Našli jsme si tedy na Letušce časově vyhovující možnosti. Podmínky byly takové, aby při cestě tam to byly stejné nebo podobné časy, abychom mohli společně na letiště a abychom na sebe v Bangkoku nemuseli čekat.
Honza: Pro babičku KLM, které mají tu výhodu, že let zpět je přes den a člověk je tak doma už před půlnocí, pro dědu Turkish Airlines s výhodou letu zpět v noci, takže se dá spát. 
Pepa:  Babička nemluví anglicky, já mám zase největší zkušenosti s létáním, tak jsme se rozdělili. Já s babičkou ekonomkou a Honza s dědou byznys třídou. 

Pepa: Můj první let byl do Budapešti, s rodiči. 
Honza: Já letěl prvně na Šrí Lanku s bráchou a rodiči. A s ČSA. 
Oba: Létáme od našich 3 nebo 4 let, tyhle první lety si ale samozřejmě nepamatujeme. Sami jsme začali létat zhruba ve 12. 

Pepa: Asi nejdelší let byl do Saigonu nebo na Mauricius. 
Honza: Nebo do Soulu, tam jsme byli několikrát při cestách do Asie. Korean Air jsou skvělí a mají supr záchody v salonku na letišti. 

Pepa: Ono nebylo jisté, že bude mít Honza Byznys třídu, takže jsem to až tak neřešil. Hlavně jsem chtěl, aby byla babička v pohodě a KLM jsou fajn i v ekonomce. Letěl jsem s nimi před časem do New Yorku, takže jsem nešel do neznáma.

Honza: Mně nikdy nepřipadalo, že bych byl nějak přehlížený nebo tak něco. Oba dva jsme, jak již bylo řečeno, zvyklí létat i sami. 
Pepa: Létáme každý rok na letní jazykové školy – Malta, Irsko, UK. Letos se chystáme znovu do Londýna v rámci Study.cz. Škola se jmenuje Buckswood Overseas Summer Schools, vyhovovala mi nejvíc ze všech, které jsem navštívil. 
Honza: Já byl loni sám na Maltě, let z Prahy se ale neobešel bez komplikací. Měl totiž zpoždění asi 4 hodiny. Čekal jsem v Gatu a už se mi chtělo i brečet. Pak tam nějaký pán začal rozdávat letáčky s tím, že mám nárok na kompenzaci v případě zpoždění. To už se mi čekalo líp, dostal jsem 400 EUR. Při cestě zpět jsem byl trochu zklamaný, že to bylo načas. 

Pepa: Jídlo jsem si objednal předem na webu a bylo to moc dobré. I v ekonomce se podle mě dá dobře najíst. Navíc letušky KLM pořád chodily a nabízely pití. Ten let je pak příjemnější, i když jsem musel sedět na trojce uprostřed. 
Honza: Já to měl luxusní. Turkish Airlines jsou přece jen známí tím, že jídlo je skvělé. Cestoval jsem s nimi už před lety do Bangkoku a předloni do Saigonu, tehdy jen v ekonomické třídě, a přesto to bylo fajn - k dispozici byla wifi i live TV. Byznys je ale byznys! Super prázdniny mi začaly už na letišti.

Pepa: No problem. V Amsterdamu na letišti už jsem byl a, i kdyby ne, tak to není nic složitýho. Prošli jsme všemi kontrolami do Non-Schengen části, kde jsem se byl nejdříve podívat k našemu Gatu, abych věděl, za jak dlouho se tam dostaneme. Pak jsme šli do velkého KLM salonku, který je opravdu prostorný a mají tam širokou nabídku jídla.  
Honza: Já jsem přesně věděl, co čeho jdu, protože jsem v Istanbulu přestupoval už několikrát. Nejvíce jsem se těšil na salonek. Tam bych čekal klidně celý víkend. 

Oba: Určitě Istanbul. Ten jejich salonek je prostě úžasnej. Jídlo, zábava, prostě paráda. Před mnoha lety jsme tam byli v té části pro malé děti, teď už raději v části, kde jsou hry, počítače … a dorty. 

Honza: Přístup jsme měli do všech salonků včetně Prahy, kde je často narváno, protože jsou menší. V loungi v Istanbulu je opravdu hodně velký výběr občerstvení a pití. Taky Playstation 4, na kterém jsem hrál fotbal a basket. S dědou jsme si zahráli i golf u golfové stěny, kterou tam mají. A nevynechali jsme ani autodráhu. Jednoduše - je hustý tam čekat.
Pepa: Rozhodně to občerstvení. V současnosti už mívají všude teplé jídlo, samozřejmostí jsou počítače s přístupem na internet. Leckde mnohem víc zábavy. Tam se čeká dobře.

Pepa: Snad to, že jsem vedle sebe vyfasoval toho nejtlustšího pasažéra na letu. A klasicky - místy nepříjemné turbulence. 
Honza: Ano, turbulence jsme měli i my. Já se jich už nebojím, ale děda jo…

Honza: Z Bangkoku jsme hned zmizeli a jeli k moři. Jezdili jsme na motorkách.
Pepa: Já v plném provozu, což bych ještě neměl. 
Honza: Já zatím na polňačkách a na pláži, ale bylo to super. Byli jsme u města Rayong. Čisté moře, pláže a přitom jen 2,5 hodiny autem od letiště. 
Pepa: Půjčil jsem si tam vodní skútr, jel jsem na něm poprvé v životě, to byl rozhodně skvělý zážitek. 

Pepa: V létě poletíme oba do Anglie a příští jarní prázdniny bychom se chtěli podívat na Maledivy. 
Honza: Létá tam hodně společností, takže se zase rozdělíme a odveta bude sladká. 

Děkujeme Honzovi a Pepovi za rozhovor a přejeme mnoho dalších radostných zážitků na budoucích cestách.

Použité fotografie: archiv Honza a Pepa, archiv letuška.cz